17.08.2017, 12:49 | CervinVega

Jen tak pro radost a flame/lame :-)


Parodie aut – východní a jiné bloky

Možná vás také ovane nostalgie dětství, když vidíte mizet Žígo v modravém obláčku jedovatých zplodin, možná jen chcete nebýt, když vám po hodině marného stopování na krajnici D1 zastaví Olcit a vy víte, že to je peklo na 4 kolech. Automobilový průmysl v minulém století si vůbec nehezky pohrával se svými východními soudruhy, když jim vytrvale zatajoval výhody koncepce „vše v předu“ a nechal je stát „jak kůl v plotě – vzpomínáte na legendární projev M. Jakeše?) s vařícím motorem i v třeskutých mrazech, reznoucím plechem pod lakem included již v branách Mototechny nebo omamným výkonem na úrovni dnešních skůtrů. Přesto nebo proto se najde skupina jedinců se zvráceným sebemrskačským fetiš zaměřením a vášní pro věci, které nefungovaly ani jako nové, kteří zakládají fan pages a verbují i mládež k jakýmsi pokusům na sobě.

Jet se Škodnou na dovolenou k moři může jen masochista.


Italské sráče – sportovní duch a sexy interiér

Dnem pořízením italského vozu začíná proces užívání zrovna pojízdného kusu. Typický majitel si totiž pořídí auta minimálně dvě, to druhé na díly po první návštěvě autorizovaného servisu, kdy je mu vysvětleno, že si pořídil sociální verzi Ferrari, která sice vypadá jako hranatý trabant, ale sdílí stejnou cenovou politiku náhradních dílů. Pokud mu vydrží finanční toky a manželka, tak následuje třetí na méně zrezlé kusy karosérie. K tomu zoufale shání prostornou garáž, častěji však do roka zamoří široké okolí bydliště a přilehlá parkoviště těmito skvosty italské sabotáže inženýringu, nakupují v hojné míře montážní pěnu, Hammerit-přímo-na-zkorodovaný-povrch a silikon. Jde vlastně o jakousi sebedestrukční kombinaci sběratelství a obsese, která končívá rozvodem, cestou na šrotiště nebo plácáním po zádech dalšímu zoufalci s Cuore Sportivo ve hrudním koši. Nezřídka pak pronásledují ostatní majitele po diskuzních fórech, vzájemně se ujišťují o jedinečnosti technických řešení (což je ostatně pravda, protože nikdo jiný nedokáže vymyslet a vyrobit pět zcela různých verzí alternátoru od osmi dodavatelů pro jeden motor, přičemž nefunguje ani jedna) a dští kečup na všechny ty nudné bezporuchové japonské vozy.

Se Siri nepotřebujete tlačítka předvoleb 1 – Pepa odtahovka, 2 – Vrakáč Sluštice, 3 – Hajzl prodejce.


Americký sen – na velikosti záleží

Pamatujete si scénky z Bullitův případ nebo z Ramba, kde americké auto letí obloukem hodným Pavla Ploce, dopadne jako Chuck Norris a pokračuje jako Usain Bolt? Tak to je, přátelé, film. Realita je taková, že ten průtokový ohřívač vpředu přemísťuje galony benzínu z kufru zpátky dozadu výfukem k pobavení nás ostatních V8 soundtrackem, při němž vlhnou mladé maminky, chlapečci si utírají soply a tatínkové rozlévají pivko. Uvnitř sedí povětšinou zastydlý puberťák odkojený nenaplněnou touhou ochutnat pravou americkou Coca-Colu, polepeným pokojíčkem plakáty z ABC a vyrůstající na dědovo vyprávění o Američanech v Plzni v pětaštyrycátým. Když doroste, zestará, naroste mu pupek, doktor mu podá brýle, na pleš si uváže emerickou vlajku a pořídí ten nejdelší vrak z bazaru na Libeňáku, který tam za ty roky statečně bránil kopřivám prorůst plotem. Najednou věci dávají smysl. Zemědělské slícování, koženkové čalounění připomínající lino a imitace dřeva koketující s baketitem jednoduše nevidí, masivní pozadí a břicho spolehlivě vyplní křesla, která v Detroitu původně sloužila v zasedačce Boba Lutze pro návštěvy správní rady GM. Když zůstane z mrzké výplaty vrátného na hlídaném parkovišti ZaparkujLevně něco na benzín, projede oblíbené sudé stanice na rádiu, pustí si A/C a svět je přes nekonečnou kapotu zase hezkým místem.

Opravovat Jeepa po výplatě před panelákem může jen skalní fanda US ekonomiky.


Žabožrouti – roztomilé, ale teple nepraktické

Francie, hrdá to země… plná vidláků, ovládající stěží svůj po staletí zakonzervovaný jazyk nesrozumitelný zbytku světa, produkující vozy nezadající si co do spolehlivosti s těmi italskými pouze s tím rozdílem, že ani nejedou, ani nejsou sexy, ale kolébají se ze strany na stranu a spolehlivě vyjdou z módy spolu s další stávkou odborů nebo uklízeček na WC v metru. Ne, tohle auto si nekupujete srdcem, ani pro jeho užitné vlastnosti, vlastně musíte být trochu dekadentně naivní, aby vás oslovily teplé křivky karosérie pokryté polštáři. Můžete namítat, že mít ve znaku lvíčka nebo pipinku je jistě nápadité pro rozvoj dětské duše, ale při pohledu na blikající palubku vám asociace vánočního stromečku úsměv nevykouzlí. Alespoň se můžete utěšovat vědomím, že další majitel bude ještě větší chudák než vy, protože bude kupcem posledním.

Někdy je důvod, proč věci stojí tolik, kolik stojí… a proč na faktury oprav potřebujete krabici.


Německá liga – na ja, uberauto, ale kto to saplatit

Když jste majitelem německého vozu, jste buď mafián, podnikatel, politik nebo jiné synonymum českého tisku. Zvláštní kategorií je pak článek s nadpisem „mladík v luxusním Bmw“, doplněný o fotografii černého vraku v hodnotě dvou platů „sales assistant“ nebo pro nás dříve narozené prodavačky. Technicky dostanete sofistikovaný stroj, který v době svého vzniku nutil výše zmíněná individua ke vstupu do politických stran, pochopitelně za účelem rozvoje všeobecného blaha, postupem času však cíle padaly stejně jako hodnota vozu, takže se omezily na příležitostné prznění mladých asistentek a v případě vozu na přeprodej v půl ročních intervalech. U ojetin se kupci shlukuje na srazech, kde si vyměňují zkušenosti o svých „bejvalkách“, kolik kdo do ní vrazil bytů nebo vztahů, smutný dokladem závislosti na e-shopech s ND bývají i děti, které tatínkům se zápalem ve tváři pomáhají před vchodem měnit funkční celky nutné k pohybu vpřed či vzad. Neveselou scenérii pod lampou veřejného osvětlení dokresluje hlídka MP, snažící se dopátrat majitele „momentálně“ nepojízdného vraku bez POV na zcela holých pneu velikosti R19, z pod kterého ostentativně vykukuje čůrek motorového oleje či jiné kapaliny. Samostatnou divizi tvoří Das Auto, která víru ve spotřebu dokázala zhmotnit do zázraku jménem 1,9TDi, kdy sice máte oprávněný pocit traktoru, ale jde o prémiový segment, tak si to vy ignoranti uvědomte a vibrace, smrad a hluk dál ignorujte. Opel (Sopel) a Ford (Fix or repair daily) netřeba rozebírat, zkratky jsou výmluvné sami o sobě.

Být králem dálnice je jako chtít vyhrát hádku na internetu, máte pravdu, ale jste vlevo.


Korejec – je to něco jako sex s vlastní ségrou

Na tom autě vlastně není nic špatně, je sice plné šedých plastů, má motor s turbo dírou velikosti Hvězdy smrti, špatné odhlučnění a neexistující antikoro ochranu, ale během let se v rámci šetření ostatní producenti natolik přiblížili přízemním nárokům šetřílků, že i vy si teď můžete dopřát jízdu svého bankovního účtu na konec parkoviště a zpátky. A kdo by tomu pořád nechtěl uvěřit, může si to třeba pustit v televizi… nebo v rádiu… a kdo by neměl ani rádio, řekne mu to soused, třeba ten z Boleslavi. Tedy, ten by mu dříve vytloukl DPF filtr, než by připustil, že jeho český sen je naprosto stejný produkt své doby, ehm, poptávky. Takže na Hnoji není nic špatného, stačí si to pořád opakovat, parkovat za rohem, aby vás nikdo neviděl a na dovolenou létat s EasyJet.

Můžeš vyhrát obchodní válku na papíře, ale ne uplácat ze sraček kuličku, která jezdí.


Japonci – a nakonec, přijde Japonec

Tohle je ožehavá pravda, kterou si ne každý chce připustit. Můžeme na sebe dělat v zrcadle šikmé oči, sypat si rýži do vlasů, oblékat psa do kimona, ale na konci máme plnou nádrž, žádné diskuzní fórum o opravách a auto, které nastartuje ráno, večer, venku i u tchýně před barákem. Jo, má divný interiér, malá sedadla, ono je vlastně celé malé, ale jezdí, nesere se a nikdo ho nekrade. Takže když odhlédneme od klasické argumentace přizdiškodovkářů, kteří japonce nikdy neměli – a co ND, víš kolik stojí tohle? Nevím, protože se to nikdy nerozbije. A o tom to je.

Možná to nejsou nejzábavnější auta na světě, ale pokud chcete jezdit vy a ne auto na podvalu…


Česká a britská auta – ale konce už byl, ne?

:-)

 17.08.2017, 13:37 | mrazik

Krasne, pobavilo a at chceme nebo nechceme, kus pravdy tam je.

 17.08.2017, 13:53 | Petr735i

jako mrazik :)

 17.08.2017, 14:01 | radek.613

Kde se to podepisuje? :-D :-D :-D

 17.08.2017, 15:42 | Tomcat.530i | Upraveno: 2017-08-17 15:44:00

Tady si zakládáme na velmi liberálním přístupu k automobilům. Máme rádi auta malá i velká, evropská i zámořská, bilá i černá, s pohonem předních, zadních i všech kol, komfortní i sportovní, no zkrátka jsme taková Angela Merkel automobilového světa a radostně bychom vítali vozítko prakticky jakéhokoliv národa a vyznání. Leč v souvislosti s onou nesmyslnou činností, jakou fandovství do čtyřkolových přemisťovadel bezesporu je, nám slovy klasika často vzniká takový zlý, řekl bych až ošklivý… ošklivý.. nepěkná věc :-). To se totiž okolo nějaké značky či segmentu uskupí ekipa jedinců, kteří pro svůj nedostatečný nadhled či jen prostou zaslepenost nabudou dojmu, že právě ta jejich značka nebo segment je ten jediný správný, a začnou z něj dělat boží dílo převyšující všechna ta paauta okolo. Což o to, kdyby tohle sektářství prováděli někde potichoučku zavření na klubových forech, asi by nebylo co řešit. Jenže fanatická část příznivců značky musí svá moudra pravidelně vytroubit do okolního světa a nenechat nit suchou na komkoliv, kdo by snad jejich názor zpochybnil. Automobilový fanatismus je ale ve výsledku strašně fajn – je to věc, které se můžeme posmívat a pošklebovat. Takže vlastně činí naše životy lepší a bohatší. No a já si řekl, že by nebylo marné zmapovat ty nejvíc známé a viditelné skupiny automobilových fanatiků. Což samozřejmě neznamená, že fanatici jsou všichni majitelé oněch aut…


Tifosi aneb italofilové
To si někde zapolemizujete o nespolehlivosti vozů Alfa Romeo nebo napíšete, že TDI je slavné díky Volkswagenu, a najednou jich na sobě máte nasáté celé hejno jako při náletu sarančat. Typický italofil vám vysvětlí, že jeho twin spark nikdy olej nežral, že Alfa 156 vůbec nerezne a že ty japonské srandy STI a EVO opravdu nesahají jediné božské Deltě Integrale ani po výfuk… Tifosi v F1 samozřejmě fandí Ferrari a jeho silniční produkci považují za nepřekonatelnou… hlavně ne pro nějaké Porsche. Italofilové totiž zpravidla nesnášejí všechno německé, a Volkswagen obzvlášť. To proto, že jsou s ním nejčastěji konfrontováni a vzhledem k současné šíří portfolia aut z vlkohradu a různorodostí modelů a jejich variant nemohou na mnoha frontách nalézt italského vojáka v poli… Zmohou se tedy většinou jen na kritizování, že konkurenti italských aut prostě nemají šmrnc, tvar ani zvuk. V úzkých se obracejí do historie a argumentují mnoha prvenstvími a technickými libůstkami ať už Lancie, Fiatu nebo Alfy, o to hůře pak nesou, když jim někdo vmete, že o jejich proslavení a komerční úspěch se postaral až někdo jiný. Pokud chcete Italofila skutečně potěšit, zeptejte se ho, jestli Fiaty ještě pořád reznou nebo zda si nepamatuje, kdy hořelo poslední Ferrari. :-)


Kult bavorské driftující vrtule
Zadní náhon vole a spálené gumy… vole… a taky teda svor, když zrovna mezi zadními koly je, vole… Svatá trojice všech fanatiků z bavorska má svůj základ v klasické koncepci, kterážto je příčinou, že vozy BMW o několik vesmírů převyšují všechny ostatní unterwageny. Správný bavorský fanatik ví, že když jednou nasál BMW, už pro něj nikdy nic jiného není dobré a ostatní značky jsou automobilový odpad. Za motor nepovažuje nic, co nemá aspoň šest válců v řadě, a myslí si, že auta s jiným rozložením hmoty než 50:50 neumějí zatáčet. Neopomene také při každé příležitosti zmínit pohon přední nápravy coby totální konstruktérskou frašku vzniklou pro losery, kteří nerozumějí autům. Správný bavorský fanatik je také do bíla rozlícen současným směřováním značky, kterou její představenstvo ničí, zpronevěřuje se tradicím a vůbec ji vede rovnou do jámy prdelní. Ještě že může udělat se svou polomrtvou E46 pár nedotažených donutů kolem sloupu veřejného osvětlení u hypermarketu. To mu nejen pozvedne náladu, ale zároveň jej utvrdí v názoru, že jeho cestovní limuzína je ultimátní sporťák. Bavorákofil si totiž myslí, že hlavním aspektem sportovního auta je schopnost kouřit zadní gumou a pohodit bokem, což třeba tragický RenaultSport RS neumí, a tudíž se o sportovním autě vůbec nedá mluvit. Vlastně se nedá mluvit a ni o autě, protože to je Renault… Není náhodou, že právě k fanatikům okolo BMW míří přísloví – ne každý majitel BMW je ehm, ale každý ehm řídí BMW.


Miatisti alias homosmečka
Kluci s roztomilými roadstery jsou většinou milá tolerantní stvoření otevřená jiným myšlenkám. Někdy však nadšení z malého sporťáčku přejde do posedlosti a dojmu, že svět jiné auto než MX-5 nepotřebuje. Zarputilý homoMiatista vás bude přesvědčovat, že vám určitě stačí dvě místa, přestože má vaše rodina čtyři členy. Demonstruje zbytečnost kombíků pomocí lednice ladně přikurtované místo sedadla spolujezdce. Rodinný charakter zase podtrhne fotkou dítka v kufru. Na potřebu silnějšího a slovutnějšího auta vám odpoví 180 záložkami s peformance díly a SWAP kity, a pokud jste snad ze sorty klidných lidí, kteří ke svému životu potřebují Volvo, bude vás neúnavně přesvědčovat, že to je hloupost, protože za volantem se máte bavit. Když opáčíte, že je Miata auto pro holky a kadeřníky, umlátí vás pětihodinovým projevem, ve kterém budou hrát hlavní roli dvojité lichoběžníky, zatáčky a podvozek, a nezapomene dodat, že mu vůbec nevadí, že ho TDI tlačí na rovince. Zkrátka, i kdyby se jednalo o převoz jaderných hlavic, navrhne vám Miatista jako řešení Mazdu. A úplně nejhorší je, když takový člověk dělá pisálka na motoristickém webu a šíří ten mor s příchutí oficiálního tónu v článcích. :-) (A ještě k tomu si pak koupí Miatu s kompresorem a tváří se, že to není tím, že by neměl na S2000 – pozn. Fernie)


H-virus – nemoc z vysokých otáček
Další druh fanatiků žije čísly. Vyjmenují vám zpaměti hodnoty redline všech modelů Honda. Kvalitu motorů posuzují podle výšky měrných výkonů na litr a počtu dosažených otáček. Většinou ostatní produkcí pohrdají, protože má červené pole tam, kde jim ještě nesepnul VTEC, což je pro něc sakrální věc, ke které se modlí. Hondaři se často vysmívají americkým autům za mizerné litrové výkony a primitivní techniku. Od hondího fanatika určitě uslyšíte něco jako „šestiválce rozmazávám s jedna šestkou..”, popřípadě „osmiválec si můj dvoulitr namaže na chleba.” A také „krouťák nepotřebuju, je pro sraby”. Bohužel pro ně jsou skupinou, do které se trefuje snad nejvíce automobilových meme a vtipů.


Amerikanisti – objem ničím nenahradíš
Milovníci zámořských korábů si zakládají na velikosti, majestátnosti a objemu. Co nemá osm válců, nepovažují za motor, ale atrapu. Objem pod 350 cui je také nezajímavý. Amerikanisti se vysmívají hondařům, že mají japonské jebky s pidimotůrky, které by jejich vé osma rozpůlila ve dví na volnoběh. Opovrhují sofistikovanými technickými řešeními, protože jsou nespolehlivá a složitá. Správný amerikanofil totiž užívá auto nejméně po dobu milionu ujetých kilometrů, což nic jiného než pořádná V8 doplněná o tuhou zadní nápravu nedá. Amerikanisti nemají rádi ostatní auta také proto, že jsou malá a nekomfortní. A nemají V8… Manuální převodovku často považují za hřích proti přírodě. Nikdy nezapomenou zmínit, že komfortní výbavu evropského či japonského auta mívaly ameriky běžně už před 30 lety. A hlavně mají V8…


VAGinismus – (po)hlavní nemoc s nádechem sazí
Dostáváme se k – v tuzemsku velmi rozšířené – posedlosti koncernem. Od dob, co Škodu spolknul Volkswagen, se to rozjelo ve velkém. Stejně jako u jiných fanatiků, také příznivci koncernu Volkswagen AG mají dojem, že jejich oblíbená auta se s těmi ostatními nedají měřit, což je podpořeno masovou oblíbeností Škody, VW, Audi i Seatu. A to zejména v kombinaci s matkou všech motorů – vznětovou jednotkou TDI. Sekta TDIčkařů je přesvědčena o nadpozemské síle, sportovnosti i úspornosti těchto strojoven. Snad ani není třeba nic dodávat – hlášky by vydaly na knihu pověstí a určitě je znáte sami. O tom, jak TDI žere při 180 km/h tři litry a na volnoběh vrací palivo do nádrže, o tom, jak do kopce potrápí M5 nebo jak jeho vibrace přivodí frigidní ženě několikanásobný orgasmus… Určitě do komentů pod článkem přidáte svůj poznatek nabytý od zarytého VAGinisty. VAGinisti si ale zakládají ještě na další perličce a to ‚německé kvalitě‘. Koncern se totiž kupuje hlavně proto, že je oproti francouzům (blé) a italům (fujtajxl) kvalitní a spolehlivý. Což je velice zvláštní, neboť za posledních 20 let byla každá druhá pohonná jednotka VAG učiněný průser a mnohé luxusnější modely koncernu prosluly jako bezedné černé díry na peníze. Můžete mi někdo vysvětlit, v čem ta kvalita spočívá?



Chroničtí petrolheadi – odmítači nových časů
Znáte to o té zelenější trávě a starých dobrých časech. Vojta se už o tom kdysi rozepsal, takže jen stručně. Dobře už bylo, dneska se jen šetří, EU je zlá, auta vůbec nejsou pro řidiče a všechno je na prd. Nový vůz je pro ortodoxního petrolheada veřejný nepřítel číslo jedna. Má mnoho systémů, které nepotřebuje, odklonil se od strohosti a puristického ducha a v neposlední řadě stojí tak moc peněž, že si jej dotyčný nemůže dovolit. Ale i kdyby mohl, tak by jej za svou starou, strašně řidičskou a ještě střašněji zkorodovanou vránu nevyměnil. Vrána má totiž hen tu, duši… a nemá věci, o které se automobilky nikdo neprosil jako barevné displeje, turba a elektrické posilovače. Klasický zaseklý staromilec vyžaduje i od běžných vozů nadšení, zábavu a hluk, přestože to odporuje jejich zaměření. Když někdo vyrobí auto podle jejich představ (vy víte, které myslím), je podle nich stejně příliš drahé (rozuměj nestojí kilo) a navíc slabé – to proto, že má stejný výkon, jako M3 E30, kterou zbožňují. Každé ráno se probouzí s pocitem, že jakékoliv nové Porsche bude oproti původní 911 993 GT2 vždycky jen trapný vydechlý odér pro dámičky… zpackaný život…

 17.08.2017, 17:05 | riviera.kidd

Skoro skoda casu to cist...