Jednoho Krásného dne k Vám přijde šéf a oznámí Vám (pro něj) radostnou novinu - Jedeme na půl roku na Kanáry dělat letecké show pro turisty... Vy, jelikož máte rádi zimu a představa, že toto nejkrásnější roční období trávíte na tropickém ostrově, Vás přímo drtí, propadáte zoufalství. Je ti ale jedna možnost jak si tohle peklo alespoň trochu zpříjemnit. Brouk cabrio 1975.
Cesta o délce 3400km může začít...
Monte Carlo, nejslavnější casino:
bylo mimo sezónu a povedla se mi supr věc - místo na parkování přímo na hlavním mole uprostřed Monaca...
záběr na baráky známé z velké ceny Monaca F1... pokud se tu objevíte, nesmíte zapomenout si onu dráhu projet... S broukem jsme taky nevynechali ;-)
Spaní ve Francii jsme vyřešili po zälesácku - ve stanu.
Pokračujeme v jižním směru...
A to už jsme po další, tentokrát probdělé noci na opravdu nejjižnějším cípu Evropy...
a tady už je ona Anglicka výspa na konci Španělska zvaná Gibraltar ;-) je to prakticky jen tahle skala ;-)
od Afriky, která je opravdu jen kousíček, opravdu hodně fouká. Je tam asi milion větrnejch elektráren.
posledních 100km do cíle, do města jménem Cadiz...
vzhledem k 18ti hodinovému zpoždění trajektu bylo na prohlídku města dostatek času...
a pak už jen šup na trajekt...
chudák brouček byl takhle nasáčkovanej v trajektu... nechtěli mi dát soukromou garáž parchanti :-))
Cesta trajektem trvala bezmála 48 hodin. Dva dny plné spánku, lenošení a pohodičky u lodního bazénu. :-) Vylodění probíhalo dne 18. litopadu kolem půlnoci... poněkud nás překvapila teplota. Půlnoc a 29 stupňů? nechutné :-)
Výhled z mojí rezidence:
ceny benzínu jsou vážně lidové... autem se dá jezdit i se smetím :-)))
tady Vám nabízím pohled do budoáru létajícího cirkusu... takhle vypadá ještě polovina letadel po přepravě kontejnery...
a tady už jediné naše moderní letadlo v plném zahřívání. v opzadí Red Baron - trojplošník
pár záberů z air-show...
Kanáry nejsou jen písečné pláže, palmy, kaktusy a horko, ale i zajímavé vnitrozemí...
je to docela mazec - jste 1000 metrů nad mořem a stejně je tam palma...
a tady se blížíme k jedné z nemnoha sladkovodních ploch na Gran Canarii...
docela mě to tam dostalo... nejvíc to, že tam je spousta kamenných grilů... na tom by nebylo nic divného, ale je tam pořád dostatek nachystaného dřeva abyste si tam mohli něco uklohnit... všecičko grátis ;-) u nás by tam nezbyly ani gryly...
V horách je spousty rostlin i stromů, nicméně pro středoevropana tu stejně něco nesedí. Chybí tráva...
Cesta do hor je velmi klikatá :-)
Úžasná barevnost na nás čeká i po sjezdu z hor k moři. Zátiší z přístavu Puerto de Mogán.
O kousek dál ve stínu palem se opravuje taková menší pramička :-)))
Ne všechna krása však trvá věčně. Na gran Canarii prší jen cca 3x do roka, ale když už přijde bouřka, opravdu to stojí za to. Začíná to nevinně. Lehký deštík, duha...
bohužel pokračování a hlavně následky byly poněkud méně zábavné... letadla která byla uvázána venku, ukazovala na techometrech 135 km/h a byla metr ve vzduchu na mistě... dva dny. Zachraňovali jsme co se dalo, ale relativně dost věcí nevydrželo. (Menší záběr v obrázkuvždy znamená původní stav)
Anglick ležení:
Zásobovací stan: (ten zelený, který na velké fotce již není...) uletel celý.
Roztrhané plachty na hangáru:
Německý tábor:
Po takovéto tragédii již nikdo neměl sílu pokračovat... Poklidili jsme trosky, opravili co se dalo a vše opět zabalili na cestu do ČR. Smutek však brzo vystřídalo nadšení z blížící se cesty přez Evropu zpět. Brouk se těšil ještě víc... Tady už čekáme v Las Palmas na trajekt:
Poslední pohled na Gran Canarii, která byla naším domovem po 6 měsíců...
mezipřistání na Lanzarote mi připravilo dvě překvapení... prvni: dvě new fabie a octavia scout. Dnes na tom není nic zvláštního, ale psal se duben roku 2006 ;-)
to druhé překvapení mne ale opravdu dostalo... ten vozejček sobě neměl nic jiného nez McLaren Mercedes SLR 722 CABRIO!!! byl tam s ním supr borec... nejdřív byl takovej tajemnej ale pak mi řekl co tam má... jen jsem mu musel slíbit že nebudu fotit... :-( ale nechal mě sednout!!! fakt masakr povím vam... já jsem ještě v tolika miliónech neseděl... ;-) A navíc cabrio bylo tenkrát pouze v jediném exempláři a na Lanzarote bylo na tajném testování.
Poslední pohled na trajekt v Cadizu a již vyrážíme směr sever...
prvních 1200km sem jel jen já, plyšový slon a Brouk... v Barceloně se k nám však přidala ženská posila... Adélka. Romantické (předem domluvéné) letecko - broučí rande.
Opět luxusní apartmé ve Francii...
Nemyslete si že sněžilo... kosa sice byla, ale my krom deště ve středním Španělsku jeli pořád bez střechy... tohle je jen nezbytné pucování Broučka před další cestou...
A to už jsme v Monacu... i když Velká cena Formule 1 je vždy až na konci května, začalo se s přípravami tribun již na začátku dubna... tahle je kousíček za "bazénem"... malé obrazky ukazuji vozidla která jsem ulovil za cca 3 minuty na "cílové rovince"
Mezipřistání u kamaráda v Itálii...
Když už jste v ?tálii, tak tato zastávka je prakticky nutností!
Odjíždíme z Itálie a máme před sebou už jen cca 800km domu... ještě potkáváme pár zajimavých kombinací dalnice vs. přiroda...
V noci jsem už opravdu nemohl, tak jsem nasadil střechu, že si chvilku dáchnu... bylo to cca 80 km za Brennerem... přez ten jsme jeli kolem půlnoci... veřte mi že tam byla opravdu kosa. Teploměr na mýtnici ukazoval -7. Adelka jela ve zabalená ve spacáku :-D Rano ta rosa na broukovi byla zmrzla :-D
Co se týče brouka tak celkový součet kilometrů je cca 14.500km podržel mě po celou dobu... za tu dobu a po těch výkonech měl jen dva problémy... jeden byl ten ze se mi vylámalo pár zubů na věnci - takze se brouček musel roztlačovat (ten byl však originál z r 1975 :-) ) a špatná volba oleje způsobila povoleni těsnení, takže začal prokapávat olej... nicméně jako odměnu za neuvěřitelné výkony dostal brouček o hodně silnější motor s duší porsche, takže je všechno již v nejlepším pořádku.
Pro autohificlub.cz kanárský zpravodaj Luke-Jeep