V tomto článku bych chtěl popsat přípravky, které lze použít na "vylepšení" vlastností paliv a maziv. Protože jsem, neznaje přesnou funkci uvedených přípravků, naletěl jako spousta dalších na velmi důmyslně rozjetou kampaň, do níž se zapojilo i dost odborníků na tribotechniku, kteří si z tohoto podvodu udělali slušnou živnost, rozhodl jsem se uvést danou problematiku na pravou míru. Přesný popis funkce a jak a proč to vše vzniklo, bude popsáno níže. V tomto článku cituji i několik skutečných odborníků, kteří se na tyto přípravky dívají stejně jako já.
V článku uvádím některé internetové adresy, kde byly zveřejněny určité zásadní informace. Píši "byly", protože některé stránky patří do kategorie dočasných (informace jsou na nich jen určitou dobu, proč tomu tak je, netuším) a nyní jsou nedostupné. Hned na začátku říkám, že nejvíce prospějete svému motoru, když do něho žádný přípravek nedáte a budete používat kvalitní olej, který včas vyměníte.
Prvopočátek přísad do olejů se datuje již do 30. let minulého století, kdy se začaly provádět pokusy s chlórovými přísadami. Druhá světová válka a letecká bitva o Anglii je spojena s aplikací MoS2 (sirníku molybdeničitého) do leteckých olejů, kdy celá řada letadel byla schopna s poškozeným mazáním (prostřelené vany) doletět zpět na základny v Anglii. (To ale nezkoušejte - vytvořit koloidní roztok velmi jemného MoS2 je v amatérských podmínkách nemožné, hrozí shlukování sirníku a ucpání olejových kanálů. Při montáži motoru je možné ručně sirník vetřít do kluzných ložisek, ale do oleje jej radši nepřidávejte.)
Hlavní rozmach přísad do olejů je však spojen s vynálezem tzv. procesu permanentní difúze maziv v roce 1975. Tento proces vynalezl a patentoval Američan John Bishop. Jeho vynález, skutečně fungující látka, však nastartoval vznik celé řady "unikátních technologií", které se sprostě přiživovaly na jeho vynálezu, ale jejich "zaručené" účinky, uváděné v reklamě, nebyly nikdy dokázány, spíše naopak.
Přísady můžeme rozdělit do několika skupin:
1.
Přísady, které jsou tvořeny směsí obyčejného oleje s přídavkem práškového teflonu (PTFE).
2.
Přísady, které obsahují kovové částice na bázi mědi, olova a stříbra.
3.
Přísady, které neobsahují nic jiného než běžná olejová aditiva, ale v jiných koncentracích.
4.
Přísady, které jsou tvořeny směsí obyčejného oleje s přísadou zinkdialkyditiofosfátu (ZDDP).
5.
Přísady na bázi halogenderivátů, obsahujících chlór nebo fluor.
6.
Přísady na bázi keramiky.
7.
Magnetické "spořiče" paliva.
8.
Permanentně difuzní přísady.
9.
Přísady do paliv.
10.
Čisticí přípravky.
Přísady na bázi teflonu - PTFE.
Nejznámější skupina přísad do olejů. Jak vlastně došlo ke vzniku těchto přísad? Celá historie je spojena s objevem mikrodifúzních přísad a se jménem John Bishop. Jak již bylo dříve uvedeno, John Bishop v roce 1975 vynalezl proces, při němž se ropná látky dokáže vázat do povrchu kovu a vytváří vysoce odolnou kluznou mazací vrstvu. Po celé řadě ověřovacích testů se rozhodl uvést látku na trh. Vznikl zde však jeden zásadní problém, známý každému obchodníkovi. Velice těžce se prodává naprostá novinka bez gigantické reklamy. V roce 1979 proto vzniká společnost Petrolon, která je multilevelovou obchodní společností. Aby se dal produkt velmi dobře prodávat, využijí majitelé firmy obrovského boomu Teflonu (PTFE) firmy DuPont (Teflon je ochranná známka firmy DuPont, proto ostatní výrobci PTFE označují "teflon" pouze zkratkou chemického názvu Poly-Tetra-Fluor-Etylen) a do mikrodifuzního přípravku přidají neškodnou "špetičku" teflonu a dealeři začínají tvrdit zákazníkům, že právě teflon je tou zázračnou mazací látkou. Vyrobený produkt nazvou SLICK 50 a díky vynikajícím účinkům jej brzy prodávají do téměř celého světa. V roce 1984 však společníci podvedou Bishopa, zaregistrují si všechny ochranné známky na svá jména atd., Bishop se brání a okamžitě jim přestává dodávat originální produkt a žaluje je u soudu. Soudní proces se táhne až do roku 1994. Bývalí společníci, aby zachránili rozjetý obchod, začali vyrábět zcela jiný produkt prostým mícháním oleje s teflonem. Firma je několikrát prodána, aby nebylo jednoduše možné někoho postavit před soud, na produkt se valí jedna stížnost za druhou. Je to zcela evidentní - teflonové přípravky v motorech nemohou fungovat, protože teflon není určen do olejů pro spalovací motory. Zástupce firmy DuPont J. F. Imbalzano vydal oficiální prohlášení: "Teflon ve formě přísady do olejů není vhodný pro spalovací motory." Sama firma DuPont se distancuje od možnosti využití této látky pro jakékoliv spalovací motory.
V pozdější reklamě je často zdůrazňováno slovo "modifikovaný PTFE". Teflon se dá "modifikovat" velmi omezeně, jeho vlastnosti se příliš nezmění. Teflon je teflon a jeho vlastnosti jsou víceméně stejné, ať ho vyrábí kdokoliv. Hlavní zbraní teflonu je vysoká chemická odolnost, snáší působení kyselin, louhů a mnoha dalších chemických sloučenin a pro toto použití byl také vyvinut. Pokud se dostanou teflonové částice do spalovacího prostoru, dochází k jejich spalování, výsledné produkty jsou jedovaté a navíc poškozují katalyzátor podobně jako olovo.
Přísady, které obsahují kovové částice na bázi mědi, olova a stříbra
V reklamních materiálech firem, které uvedené přísady vyrábějí, je zákazníkům slibováno obnovení komprese motoru, výkonu, snížení spotřeby oleje a prodloužení životnosti. Těchto efektů má být dosaženo "nanesením" slitiny CSL (měď, stříbro, olovo) do trhlin a pórů ve stěnách válců a tím k vytěsnění vůlí. Některé odvážnější firmy zkoušely tento proces nazvat "generálkou motoru za chodu". Jeden z přípravků - Engine Restorer - má ve svém reklamním materiálu uvedeno: "Přípravek RESTORER Vám nejen trvale ochrání motor před opotřebením, ale také dokonce zdvojnásobí jeho životnost! Tento přípravek ve velké míře předčí generální opravu motoru a navíc zvyšuje kluznost třecích ploch. V porovnání s několikanásobně dražší a časově mnohem náročnější generálkou je RESTORER opravdovým přínosem pro každého motoristu." Podobně oblbuje i Lubrifilm metal.
Po přečtení uvedeného reklamního sloganu je jasné každému, kdo alespoň trochu rozumí motorům, že se jedná o nesmysl. Nanesení jakékoliv slitiny na povrch stěn válců není možné, podobně jako u PTFE. Aby bylo možné takovým způsobem nanést CSL na třecí plochy, musely by být absolutně čisté, což již z principu není možné, olej vždy vytváří různé lakové a karbonové úsady, které je nutné nejdříve odstranit, což není vůbec jednoduché. Pokud by se to přesto nějak podařilo, dojde k odstranění mazací vrstvy oleje z povrchu válců a tím k urychlení procesu opotřebení a následně k zadření pístů. Autoři patrně neměli ani ponětí o tom, co se ve válcích děje. Nevím, co by mi řekli na to, jak tato slitina opraví tvar a hlavně hrany pístních kroužků, které jsou stejně důležité jako poškrábaná plocha válce.
Aplikace přípravků, které obsahují cizorodé látky, je značně riskantní. Usazeninu slitiny CSL nelze rozmíchat na potřebnou zrnitost (do 5 mikronů) pouhým protřepáním v ruce. Do motoru tedy aplikujete velké "shluky" tohoto materiálu. Při zkouškách bylo zjištěno, že téměř veškerý obsah balení je zachycen filtrem a do olejového oběhu se nedostává téměř nic (co je větší než 3-5 mikronů filtr zachytí). To znamená, že zákazník zaplatí za něco, co je okamžitě zlikvidováno filtrem a nemá vůbec žádný účinek. Filtr se může tímto množstvím přísad ucpat a pojistná membrána ve filtru bude propouštět nefiltrovaný olej. Slitiny se také mohou usazovat v mazacích kanálech a způsobit tak mazací nedostatečnost a následně pak poškození motoru. Pokud se u některých motorů projevilo určité zlepšení (většinou jen krátkodobé), lze je pouze přičíst na vrub zahuštění oleje a zvýšení jeho viskozity.
Výrobky, které můžete najít na našem trhu: LUBRIFILM METAL, ENGINE RESTORER.
Ani jedna z uváděných vlastností a účinků nikdy nebyla ověřena zkušebnami a nemá tedy oficiální podklad k jejich tvrzení. Je pouze uváděno, že byly provedeny "tvrdé a pečlivé motometrické testy prováděné v Evropě a USA na širokém vzorku vozů různých značek v rozdílných meteorologických podmínkách nezvratně prokázaly, že RESTORER zaručuje výsledky". Kým byly provedeny a s jakým výsledkem, s jakým typem vozidel? Nelze ničím doložit! Povídání o tom, že jde o švýcarský výrobek, je sice hezké, ale to je tak asi vše. Jedná se tedy o běžné reklamní žvásty a další z podvodů na zákazníky! Velmi vážným problémem výrobků na bázi CSL je obsah olova. Předpis stanovuje, že obsah volného olova může být jen nějakých 0,05g/m3, což je vlastně stopové množství. Tuto hodnotu uvedené výrobky překračují více než 2 000krát! Z tohoto důvodu by se tyto výrobky vůbec neměly prodávat!!! Co na to říká ČOI?
Přísady, které neobsahují nic jiného než běžná olejová aditiva, ale v jiných koncentracích
Jsou to přípravky, které v podstatě používají stejná aditiva jako každý běžný olej pouze s tím rozdílem, že některá aditiva jsou v jiné zvýšené koncentraci. Vypadá to, že olejová aditiva přece nemohou motoru uškodit. Tady je otázka trochu složitější. Veškeré oleje jsou vyrobeny tak, že se použije optimální složení olejových aditiv. Některá z nich však vzájemně spolupracují, a pokud se naruší jejich rovnováha, může dojít k opačnému efektu - olej se v podstatě jako mazací médium rozpadne. Myslíte si, že přidáním jednoho z aditiv ve větším množství dosáhnete většího efektu? Samozřejmě ne, to by se dělalo již u výrobců olejů. Může dojít ke zvýšené tvorbě úsad, exhalací apod. Takové přísady nemají pozitivní efekt pro motory, spíše škodí. Prostě stovky vývojových pracovníků v olejářských firmách se špičkovým vybavením jsou pouze stádo tupců, kteří berou peníze za koukání z okna, když nedokáží namíchat pořádné dávky aditiv. Taková přísada může vylepšit jen některý se starších typů olejů s nízkou výkonovou klasifikací, ovšem dochází k tomu zcela výjimečně, protože každý olej má požadavek na zcela konkrétní složení aditiv a trefit se zrovna do určitého typu je věc náhody a velkého štěstí. Některé přísady do olejů jsou vyrobeny na bázi detergentů a rozpouštědel a jsou v podstatě tvořeny převážným podílem kerosenu (letecký benzín). Např. ve výrobku Wynn´s Friction Proofing Oil je 83 % tohoto produktu. Takový přípravek v podstatě motor "odmašťuje" a může vlastně způsobit odstranění určitých kladných usazenin a motor tím trpí. Nedochází tedy k dlouhodobé ochraně motorů, spíše naopak. Výrobky na našem trhu: výše uvedený přípravek Wynn´s, Bardahl. (Pozn.: Pokud uvedu název firmy, která kromě uvedeného přípravku vyrábí i řadu přípravků jiných, upozornění platí pouze pro konkrétní přípravek, ostatní přípravky tohoto výrobce mohou fungovat velmi dobře, viz firma Wynn´s. Podle mne takové výrobky vznikají většinou pro "doplnění řady", aby měli stejný rozsah sortimentu jako konkurence.)
Přísady, které jsou tvořeny směsí obyčejného oleje s přísadou zinkdialkyditiofosfátu (ZDDP)
Přísady na bázi ZDDP nahradily určitým způsobem chlórové přísady v období, kdy se hledaly méně agresivní a nebezpečné komponenty pro výrobu olejů. Bohužel i tyto látky byly komerčním způsobem zneužity a byly jim připisovány daleko zázračnější vlastnosti, než ve skutečnosti mají. V rámci reklamy bylo uváděno, že na rozdíl od teflonových přípravků, jsou absolutně nejlepší a jejich vlastnosti jsou testovány a ověřeny (totéž však slibovaly veškeré firmy, prodávající teflonové přípravky). Aditiva na bázi zinku jsou obsažena téměř v každém oleji v množství od 0,1 % u olejů standardních do 0,2 % u olejů pro závodníky (Valvoline Race, Pennzoil GT Performance). Organické zinečnaté sloučeniny se používají jako vysokotlaké a protizáděrové přísady do olejů určených pro vysoce zatěžované závodní motory. Tyto přísady začnou fungovat pouze v extrémních podmínkách kontaktu kov na kov a vysokého přetížení. Takové podmínky u běžných motorů prakticky nenastávají. Při extrémních podmínkách dochází k reakci zinečnatých složek s kovem např. mezi pístními kroužky a stěnami válců. Pozor však na jednu důležitou věc. Větší koncentrace zinku v oleji nezvyšuje ochranu motoru. Jak již bylo řečeno, tato přísada funguje pouze při enormním přetížení motoru. Zvýšení obsahu zinku v oleji však přináší nebezpečnou tvorbu úsad na tryskách, svíčkách a vačkách a dalších dílech motoru a způsobuje jejich zanášení. Navíc tyto sloučeniny jsou velice nebezpečné ze zdravotního hlediska a jsou vedeny jako zdraví škodlivé látky (silně dráždí oči a mohou způsobit jejich trvalé poškození). Firmy, které vyrábějí speciální oleje pro závodní účely, v některých případech zvyšují množství zinku o 0,02 až 0,03 %. Nejznámějším přípravkem na této bázi je STP Oil Treatment. Zde je ZDDP přítomen řádově v procentech. Firma STP musela ukončit reklamu uvedeného produktu pro falešné a zavádějící údaje, které u výrobku byly uváděny, a navíc byla povinna zaplatit pokutu 888 000 USD za falešnou reklamu (odkaz na internetové adrese www.FTC.gov pod heslem STP). Některé další výrobky na této bázi: K Mart Super Oil Treatment, Innotech Oil Treatment.
Dalším typem přísad jsou přísady na bázi boritanů, které mají podobné účinky jako ZDDP a používají se někdy jako jeho náhrada. Opět platí totéž co u ZDDP - je předepsané množství v desetinách nebo i setinách procenta, jakékoli navýšení má stejné následky jako předávkování ZDDP. Z výše uvedeného vyplývá, že výrobky jsou opět dalším podvodem na zákazníky.
Na našem trhu se objevila a stále objevuje řada "zaručeně zázračných" přípravků a "přelomů v technice mazání". Pokusím se Vám tyto "zázraky" přiblížit trochu více.
Motor Up - firmy Motor Up Corporation - FTC prokázala, že veškerá tvrzení v reklamních materiálech jsou falešná a zavádějící. Údaje o tom, že přípravek snižuje opotřebení až o 50 %, zvyšuje antikorozivní vlastnosti, zajišťuje ochranu motoru v případě jízdy bez oleje a další, jsou falešné a nikdy nebyly podloženy jakoukoliv zkouškou. Působí spíše naopak. Z toho důvodu musel být produkt stažen z prodeje.
DuraLube - platí totéž v bleděmodrém co u předchozího přípravku.
Prolong - platí také totéž, kromě toho motor "umře" rychleji.
Metabond - provedenými zkouškami v TATŘE Kopřivnice bylo zjištěno, že výrobek má vysoce korozivní účinky zejména na barevné kovy, a tudíž způsobuje až o 100 % vyšší opotřebení motorů. Z této zkušebny vyšel zákaz používání tohoto přípravku do motorů TATRA.
Metanova - náhrada přípravku Metabond - jedná se o vysokotlakou přísadu do oleje na bázi chloru, síry a fosforu. Přísady tohoto typu se nesmí přidávat do motorových olejů! Síra a fosfor se přidávají do olejů převodových, v motorech páchají hrozné věci.
Militec 1 a Metaltec 1 - dva výrobky, kterým byla dána obrovská reklama v tisku s tím, že se jedná o "Přelom v technice mazání nebo podvod?" (přesný název článku). V tomto případě musím odpovědět, že se jedná o velmi těžký podvod. Po přečtení článku v "časopise" Auto Štangl pod tímto názvem jsem začal pátrat po podrobnostech. Postupně jsem zjistil, že autor článku, obalený tituly zepředu i zezadu (kdyby to šlo, tak ještě shora a zespodu), na žádné naší Vysoké škole ani v odpovídajícím výzkumném ústavu v naší republice nepracuje, a to ani externě, pravděpodobně vůbec neexistuje. Po dotazu na zadavatele článku mi nebyl na tuto otázku schopen odpovědět. Potvrzuje to i můj dojem, protože odborník by se nikdy pod takovou snůšku nesmyslů nemohl podepsat. V článku není nic konkrétního, pouze reklamní řeči.
Vysvětlení funkce v propagačních materiálech: jde o syntetické hydrokarbony vyrobené patentovanou technologií, které ošetří povrch beze změny vůlí, na rozdíl od přípravků obsahujících teflon a jiné látky. "Syntetické hydrokarbony proniknou i do nejmenších mezer a pevně k nim přilnou, tím se vytvoří ochranná vrstva, bránící a zajišťující..." - jste z toho moudří? Ví někdo z vás, co je to "syntetický hydrokarbon"? (Hydrokarbon je něco jako uhlovodík /přeložíme-li si toto slovo do češtiny/, když budu hodně benevolentní, tak "syntetický hydrokarbon" je třeba syntetický olej. Pro toto označení můžeme vymyslet tisíce dalších "uplatnění".)
V článku se jaksi "zapomnělo" na to, že výrobek obsahuje chlorové sloučeniny ve formě chloresterů. Zadavatel článku mi na můj dotaz zaslal "zaručené" testy, provedené v Brazílii a s podpisem profesora tamější univerzity. Obsah testu mi opět potvrdil, že byl vyroben firmou Militec a zcela jistě onen odborník nemá s tímto testem nic společného. (Proč v Brazílii? Předpokládá se, že odtud nebudeme schopni ověřit pravost tvrzení - časový posun, portugalština, drahé spojení.)
Zprávu jsem nechal (oklikou) konzultovat s prof. Kovářem z ČZÚ a mimo jiné i s jedním zahraničním odborníkem na chemii maziv. Dozvěděl jsem se následující:
"Předmětný test, jak je uveden ve zprávě, je účelový. Ani chlorparafin, ani chlorester netvoří chlorovodík nebo kyselinu chlorovodíkovou při smíšení s vodou. Samozřejmě nedochází ke změně pH, protože nejsou ani kyselé, ani zásadité. Pokud by k ní došlo, vylučovalo by to použití těchto přísad (chlorparafinů a chloresterů) do řezných kapalin, kde jsou tyto látky používány (pokud je ještě tato technologie aplikovaná a povolena). Autoři článku si zahrávají s nevědomostí zákazníků v oblasti maziv a chemie.
Závěrečná poznámka ze zprávy je rovněž účelová, protože zde nejsou obsaženy v potřebné míře údaje o teplotních poměrech. Nicméně problém s použitím chlorových aditiv v motorových olejích narůstá tím víc, čím víc je motor netěsný a dochází k profuku kolem pístních kroužků, a olej s touto přísadou se dostane do spalovacího prostoru a následně do katalyzátoru, který postupně zničí. To je hlavní problém, který významné olejářské společnosti objevily při výběru vhodných technologií pro výrobu olejů. Chemické složení Militecu není nic nového a unikátního. Jedná se o zcela běžnou a levnou záležitost (laicky řečeno, smíchá se olej s chlorem, obě dvě složky jsou velmi levné). Podívejme se pravdě přímo do očí. Pokud by ta technologie byla tak unikátní, proč ji výrobci olejů již dávno nepoužili? (Pozn.: Řeči o konkurenčním boji a patentových právech necháme stranou.)
Pouhé přidání vody nebo oleje do těchto přísad neovlivní jejich stabilitu. Pokud se však setkají s EP přísadami v oleji, jsou jejich stabilita a korozivní faktor výrazně urychleny. Zvýšení stability výrobci těchto látek přisuzují účinkům chloresterů. Ve skutečnosti je tomu naopak. Chlorparafiny mají výrazně vyšší stabilitu než chlorestery. Chlorparafiny vážou 40-60 % chloru, zatímco chlorestery 30-35 %.
Závěr technického bulletinu je napsán zcela jistě firmou Militec a nenabízí žádné technické skutečnosti, nýbrž jen reklamní žvásty. Tento typ přísad je dobrou EP přísadou určenou pro řezné kapaliny. Současný trend ve vývoji těchto kapalin však odstoupil od těchto přísad díky jejich ekologické závadnosti. Ty jsou již v současné době zakázány a každá firma, která je ještě používá, je musí vést jako zvláště nebezpečné odpady se všemi problémy, které z toho vyplývají."
Takže prof. Kovář odborně potvrdil to, co jsem uvedl výše.
Tolik kolem přísady Militec a Metaltec. Tyto údaje se ve skutečnosti týkají veškerých chlorových přísad obecně. Chlorové přísady zejména napadají barevné kovy obsažené v kompozicích, způsobí vytvoření "tvrdé krusty" na povrchu kompozice, její postupné praskání a následný rozpad. Rovněž tak napadají ocelový povrch. Jak již bylo uvedeno, nejnebezpečnější jsou produkty tepelného rozkladu ve spalovacím prostoru, které napadají výfukový systém, zejména pak katalyzátory a do ovzduší odcházejí ve formě nebezpečných chlorových exhalátů.
Přísady na bázi halogenderivátů, obsahující chlor nebo fluor
Jiří Čech 10.2.2006
píst motoru
píst motoru
Nejrozšířenější a nejnebezpečnější skupinou výrobků s nejagresivnější reklamou je skupina přísad do olejů na bázi halogenderivátů, tj. chlorových nebo fluorových uhlovodíků. Všechny tyto přísady vznikly a dále vznikají na základě té skutečnosti, že chlor je vynikající vysokotlaká přísada, jejíž "účinek" se dá "šokujícím" způsobem demonstrovat a díky tomu je na zákazníka působeno silným psychologickým tlakem. Různé demonstrace na třecích přístrojích a "úžasné" televizní ukázky jízdy automobilů "bez oleje" mají na motoristy působit silným přesvědčujícím způsobem. Jaká je však skutečnost?
Již ve 30. letech minulého století výrobci olejů upustili od využívání chlorových přísad v olejích pro jejich vysoké korozivní vlastnosti a negativní vliv na olejové médium. Motory v té době byly charakterizovány jako nízkoteplotní a jejich konstrukce byla naprosto jiná, než v současné době. Množství chloru v oleji nepřekročilo 1 %. Na základě ověřených negativních účinků byly tyto přísady nahrazeny bezpečnějšími ZDDP aditivy. Současné "zázračné" přísady na bázi chlóru obsahují od 1,5 do více než 30 % chloru.
Firmou AMSOIL byly provedeny chemické zkoušky vlivu chlorových přísad na oxidační stabilitu nových motorových olejů (minerálních i syntetických). Ve všech případech bylo prokázáno, že chlorové přísady způsobují tvorbu gelů a následný zvýšený vznik usazenin. Takto "ošetřené" oleje mají vliv na větší opotřebení motorových částí. Informace včetně překrásných snímků naleznete na internetové adrese:
[ Link ] .
Veškeré televizní reklamy výrobků, které dosud na obrazovkách byly, jsou o chlorových výrobcích. Uváděné "bezporuchové" jízdy s automobily bez oleje jsou nehorázným oblbováním zákazníků. Pro zajímavost uvádím výsledky testu, provedených firmou Consumer Reports na dvou automobilech s motory GM V6. Ve výsledku testu je uvedeno: "Po seřízení motorů a výměně oleje byla do jednoho motoru přidána přísada PROLONG a následně jsme s oběma automobily ujeli 100 mil. Potom byl z obou motorů vypuštěn olej přesně podle údajů z reklamy. Testovací jezdci pak vyjeli na zkušební dráhu. Marc McEntee, jeden z testovacích jezdců, řekl: "Po testovací dráze jsme jeli rychlostí mezi 20 až 30 mílemi za hodinu. Po 13. minutách a ujetých 5 mílích se oba motory zadřely. Rozdíl v ujeté dráze obou automobilů byl 100 yardů. Po demontáži obou motorů bylo u obou zjištěno těžké poškození, přestože byl v jednom z nich PROLONG." (Firma PROLONG se dostala do problémů se závodníkem Al Unserem, který na jejich reklamní videokazetě měl jet s autem bez oleje po poušti. Ten dokázal, že pro tento účel použili auto s dvojitou olejovou vanou. To se to potom jezdí "bez oleje".)
Pro falešnou a zavádějící reklamu rozhodla FTC o zákazu prodeje uvedených výrobků. Rozhodnutí můžete najít na internetové adrese www.FTC.gov v oddělení "oil additives". U nás zatím nikdo nic nezakázal.
píst motoru
Náhled[336x336]
píst motoru
Jak jsou tyto výrobky prezentovány? V televizi vidíte třecí brzdu (tzv. timkentest), u ní pár "žasnoucích odborníků", kteří demonstrují to, že po přidání přísady lze mnohonásobně zvyšovat zatížení a nedojde k zadření testovacího válečku. Tato prezentace může ohromit pouze laika, který nerozumí podstatě problému. Ve skutečnosti tato demonstrace nemá nic společného s tím, co se v motorech děje. Látka, která maže na demonstračním přístroji, nemusí v motoru vůbec fungovat.
Jak to tedy ve skutečnosti funguje? Nejdříve si musíme uvědomit, že v praxi neexistuje třecí dvojice válec - deska, protože každý student strojní průmyslovky ví, že taková dvojice je nesmyslem se vším všudy, válec se může po desce odvalovat a ne se na ní protáčet. Zatížení je tedy téměř bodové (nebo přesněji přímkové). Měrný tlak je extrémní, proto se nepodaří tuto dvojici normálním olejem i nejvyšší kvality řádně namazat, olej je ze styčné plochy okamžitě vytěsněn, stačí malá zátěž a hnací motor se vlivem velkého tření prakticky suchých materiálů zastaví (vydřená plocha, která je ihned ukazována jako výsledek zákonité "neschopnosti" oleje mazat, je toho důkazem). Po přidání chlorové přísady dojde v třecí ploše desky vlivem vysoké teploty a tlaku k vytvoření oddělovací vrstvy některé z chlorových solí, které jako vysokotlaká přísada skutečně fungují. Ovšem tato vrstva funguje pouze jednorázově, jakmile se zkouška ukončí zastavením z přetížení ("až desetkrát větší zatížení" blablabla), vrstva chlorových solí se rozpadne, pokud by jedno (nebo i více) závaží odejmuli a zkusili znovu motor zapnout, už by se nerozběhl. Zajímalo by mne, jestli by risknuli provést stejnou zkoušku s dvojicí materiálů odpovídající praxi v motorech, to znamená čep a kluzné ložisko. Zde totiž nedojde vlivem několikanásobně menšího měrného tlaku k vytvoření vrstvy chlorových solí s takovou rychlostí (pokud by vznikla vůbec), normální motorový olej i nízké kvality by okamžitě vytvořil stabilní oddělovací kluznou vrstvu oleje a rozdíl mezi čistým a ošetřeným olejem by byl maximálně v desetinách procenta (statistická chyba měření).
Proto pro kvalitní ověření účinků musí být provedeny motorové testy, kdy se měří veškeré parametry motoru na brzdě. Pak se prokáže, zda látka funguje, nebo ne. Žádný z televizních zázraků však tyto testy nemá. K čemu by je taky měl, když by dokázaly lživost jejich tvrzení? Vždyť účelem je lidi zblbnout, shrábnout peníze a pak zmizet. Než by někdo dokázal, že jsou podvodníci, tak jednoduše sbalí kufry a hurá na Bahamy. Nejhorší na tom je to, že v našem systému ochrany spotřebitele není šance těmto podvodníkům dát přes prsty.
01.03.2007, 16:46 | Squere
