Navštíveno 406x
delší, ale zajímavý čtení, obzvláště spodní část o emisních povolenkách a jejich skutečný smysl :-)
[ Link ]
a komentář Pavla Kohouta k otázkám co dál :-)
Otázka:
Chtěl bych se Vás zeptat na Váš pohled – na další vývoj
situace ve světě a u nás. Četl jsem Vaše články… a někdy
jsem s Vámi nesouhlasil, ale víceméně mi přijde, že
máte nejlepší pohled na současnou situaci – alespoň
co se České kotliny týče.
Mám sice pocit, že píšete trošku pro masy, protože
si nemůžete dovolit lidi děsit… Navíc se budoucnost
nedá předpovídat dost přesně – a chápu, že nechcete
vypadat jako nějaký věštec, který se spletl….
Napíšu Vám dotazy, chtěl bych poprosit o reakce.
Můžou být dlouhé, krátké, jednoslovné, jak uznáte za
vhodné… :)
1) Myslíte si, že současné oživení je jen opět malá
bublina, nebo známka oživení? (Já si myslím, že
bublina. Problém je, že neumím odhadnout, kdy
praskne. Pokud bych to uměl, asi bych byl milionář)
2) Co čekáte, že se bude dít v krátkodobém horizontu
(do roka)? (Já čekám, že víceméně nic,
bude dále růst nezaměstnanost, poptávka, fi rmy
budou mít problém dostat se k úvěrům)
3) Co čekáte, že se bude dít ve střednědobém horizontu
(do 2 let) ? (Čekám větší problémy, pády
fi rem. U nás bude mít problém stát sestavit rozpočet,
bude problém s refi nancováním dluhu
– nebude kdo by nám půjčil. Otázka bude, co
s důchody, sociálními dávkami… Je otázka, jestli
to přijde tentokrát z USA, asi ano – ale nevím čím
se to odstartuje)
4) Co čekáte, že se bude dít ve dlouhodobém horizontu
(2–5 let)? (Čekám pád USD, velké problémy
v EU, nezaměstnanost, růst extremismu,
populismu, možná války,… ale nevím čím se to
odstartuje)
5) Máte nějaký lepší odhad věcí příštích – ve smyslu…
co dělat? Jak uchránit svou existenci před věcmi
příštími?
Za prvé, současné mírné oživení ekonomiky (0,3 %
růst v Německu, Franci a ČR) je známkou, že recese
nepřerůstá v další Velkou depresi. To je jednoznačně
dobrá zpráva. Bude následovat repríza recese v roce
2010? Nikdo neví. Ekonomické modely nyní selhávají.
Ovšem ve skutečnosti příliš nezáleží, zda bude růst za
rok 2010 činit +1,0 % nebo –1,0 %. Důležité je, že nebude
–10,0 %.
Ekonomové neumějí prognózovat krátkodobé trendy
hospodářského růstu. Neuměli to ani před recesí, ale
to nikomu příliš nevadilo. Ekonometrické modely však
v mimořádných dobách nemají ani tu omezenou použitelnost,
kterou měly za normálních okolností.
Proto je důležitější srovnání pomocí robustnějších čísel,
jako například průmyslová výroba a některé měnové
ukazatele. Zde se ukazuje, že momentálně nesměřuje
vývoj k nejhošímu.
Za druhé – do roka se pravděpodobně nestane nic
zvláštního. Po poslední recesi v roce 2001 následovalo
několik „vlažných“ let pomalého růstu. V USA se hovořilo
o „jobless recovery“ neboli zotavení bez růstu
zaměstnanosti. V západní Evropě převládala „blbá nálada“,
zejména v Německu – trvala až do roku 2005.
V České republice jsme tehdy prožívali velký úvěrový
boom, takže jsme si recese v zahraničí ani nevšímali.
To je dnes jiné.
Za třetí – ani do dvou let se nemusí stát nic zvláštního.
Nemusí, ale může. Může například prasknout čínská
dluhová bublina. Poptávka po amerických a evropských
dluhopisech ze strany Čínské lidové banky by
v takovém případě vyschla. Číně se ale již jednou podařilo
uniknout akutní úvěrové krizi, bylo to po recesi
koncem 90. let. (Není mimochodem pravda, že čínská
ekonomika zná pouze růst. Pouze růst znají jen vládou
padělané statistiky.) Je možné, byť nikoli jisté, že podobný
manévr se může podařit znovu.
Rozpočtové problémy se budou týkat téměř všech západních
zemí, ať už USA nebo západní Evropy. Zde
bych poukázal na fakt, že americké dluhopisy jsou
stále považovány za nejbezpečnější investici na světě:
svědčí o tom tvar výnosové křivky. Kdo nad tímto faktem
kroutí hlavou, nechť se podívá na veřejné fi nance
USA ve srovnání s Německem, Francií, Španělskem,
nebo dokonce Itálií, Belgií, Řeckem, o předluženém
Japonsku ani nemluvě… Objektivně vzato, americké
veřejné fi nance nejsou v tomto srovnání ve špatném
stavu. (V absolutním vyjádření samozřejmě jsou ve
špatném stavu, ale fi nance většiny ostatních zemí s nečetnými
výjimkami – Finsko, Kanada, Autrálie – jsou na
tom ještě hůře.)
Což znamená – za čtvrté – že za pár dalších let se skutečně
může stát, že vlády budou mít velké problémy
s fi nancováním svých dluhů. Již letos se stalo, že lotyšská
vláda nebyla schopna prodat své dluhopisy za
žádnou cenu, ať byly sebelevnější. Za pár let může podobná
krize potkat některé rizikové země střední a východní
Evropy – již nyní by Maďarsko bylo nasuchu,
kdyby nebylo mezinárodní pomoci. Za pár let může
podobný osud potkat slabší „kusy“ v eurozóně: Řecko
se zdá být nejohroženější. Pak Itálie, Belgie… Rozpočtové
obtíže velké země jako zejména Itálie by se bezpochyby
přenesly do celé eurozóny.
Růst extremismu je méně nebezpečný, než se zdá.
Sklony k násilí a válkám jsou historicky podmíněny
(a) chudobou, (b) podílem mladých mužů v populaci.
Chudobou nemám na mysli, když někdo musí jezdit
v ojetém autě a pije raději desítku místo dvanáctky;
skutečná chudoba znamená hlad, a hlad znamená
agresivitu. Nic takového v dnešním rozmařilém sociálním
státě nehrozí, problémem je spíše obezita.
27.08.2009, 09:39 |
CervinVega | Upraveno: 2009-08-27 09:39:43
Další nutnou podmínkou je demografi cké složení populace
podle věku. Určité procento mladých mužů ve věku
15–30 let znamená zvýšené riziko, neboť testosteron
znamená rovněž agresivitu. Evropská populace je však
průměrně dosti stará, rozmazlená a změkčilá. Němečtí
vojáci v Afghánistánu mají potíže s během, jelikož jim
překážejí pivní břicha. V Evropě tedy konfl ikt nepropukne
– rozhodně ne v západní a střední Evropě.
Amerika je v průměru o něco mladší než Evropa, což
se velmi zřetelně projevilo ve vztahu k írácké válce.
Nicméně nyní mají Američané válek dost. Současné
USA jsou nejvíce pacifi stické v celé své historii. Kdyby
nebylo relativně chudé hispanoamerické mládeže,
americká armáda by měla nedostatek rekrutů.
Pokud jde o možný pád dolaru, ten již proběhl. Protože
USA jsou stále ještě fi nančně stabilnější než Evropa
a Japonsko, má pokles kursu dolaru jisté hranice
zdola. Pokud jde o Čínu, nikdo neví, do jaké míry lze
věřit jejím statistikám. A mimochodem, oslabení kursu
dolaru americké ekonomice pomohlo.
Tedy – nebude se opakovat historie konce 30. let, jelikož
nynější krize je příliš mírná a nynější populace
je příliš stará a pohodlná. Na rozdíl od miliónů nezaměstnaných
mladých Němců ve 30. letech mají nynější
Evropané co ztratit a nemají chuť bojovat. Pro Američany
to platí jakbysmet. Extrémisté mají proto jen
velmi omezenou podporu. Spíše hrozí sociální populisté,
kteří budou slibovat nesplnitelné, bez ohledu na
stav a možnosti veřejných rozpočtů.
Ve středním a delším horizontu hrozí dvě nebezpečí
plynoucí ze stavu globálních veřejných fi nancí:
 pokušení zvyšovat daně;
 pokušení rozpouštět dluhy infl ační cestou.
První pokušení by mohlo zadusit hospodářský růst,
aniž by se problémy skutečně vyřešily – protože zvyšování
daní nad určitou mez vede k poklesu zisků
a příjmu, což má za následek pokles daňových příjmů.
Ona tolikrát levicí vysmívaná Laff erova křivka je totiž
faktem a každé seriózní ministerstvo fi nancí jakékoli
vyspělé země s ní pracuje. Přehnané zvýšení daní již
mnohokrát způsobilo návrat recese.
Proto poznání nemožnosti zvyšovat daně povede
k tendenci snížit reálnou hodnotu státního dluhu infl
ací. V poválečných USA vzrostla infl ace na tehdy
nebývalé hodnoty: infl ace v období 1941 (od vstupu
do války) do roku 1951 činila v průměru 6,1 procenta
ročně. Zdá se vám to málo? Ale výnosy státních dluhopisů
tehdy kolísaly mezi 1 až 3 procenty, úroky na
termínových vkladech byly v zásadě stejné. Majitelé
úspor byli tedy nenápadně „oholeni“. V období 1915-
1920 činila americká infl ace dokonce v průměru 13,8
% ročně, přičemž úrokové sazby byly rovněž nízké.
Infl ace efektivně fungovala jako daň z fi nančního majetku
a dotace dlužníkům (zejména státu).
Momentálně vše nasvědčuje spíše velmi nízké infl aci
nebo dokonce defl aci. Za pár let však situace může vypadat
docela jinak.
Hlavní nebezpečí tedy momentálně nespočívá v možnosti
totálního zhroucení světového fi nančního systému.
Toto nebezpečí se již lidstvo naučilo odvrátit,
jak jsme viděli v posledních zhruba 12 měsících. Hlavní
hrozba jsou obrovské dluhy států a z toho plynoucí
zvyšování daní nebo zvyšování inflace.
zdroj:
www.partners.cz I www.finmag.cz
