> Jednoho dne zahynul při autonehodě úspěšný personalista.
> Jeho duše vystoupala k Bráně Nebeské, kde ji přivítal svatý Petr: "Ty,
> personalisto, vítej v Nebi, ale současně ti musím říct, že pro nás
> představuješ jistý problém. Ještě tu nemáme žádné personalisty, a tak
> pořádně nevíme, co s tebou. A když u někoho nevíme, co s ním, máme
> takové malé pravidlo: Na jeden den ho pošleme do Pekla, na druhý den
> ho máme u nás v Nebi a nakonec si sám vybere, kde chce zůstat." "No,
> já bych snad zůstal rovnou tady, nač tolik čekání..." navrhl
> personalista. Ale svatý Petr zakroutil hlavou: "Pravidla jsou
> pravidla." Tak svatý Petr posadil personalistu do výtahu a poslal ho
> až úplně dolů,do Pekla. Dveře výtahu se otevřou a personalista vidí
> krásné zelené louky, po kterých se procházejí šťastní lidé a vesele se
> mezi sebou baví. Všichni jsou dobře oblečení, spokojení a je mezi nimi
> plno jeho přátel,personalistů! Přiběhnou k němu, uvítají se,
> vzpomínají na staré časy. Potom ho seznámí s Ďáblem, příjemným,
> vtipným pánem, a ten je všechny pozve do místní restaurace na
> exotickou večeři, u které popijí, popovídají si a čas uletí, až je
> ráno, a personalista musí do výtahu a do Nebe. Následující den stráví
> personalista v Nebi. Sedí si na obláčku, příjemně si brnká na harfu, pozpěvuje si oblíbené písničky. A den uteče, ani neví jak.
>
> Přijde večer a svatý Petr si zavolá personalistu: "Tak, byl jsi v
> Pekle, byl jsi i v Nebi, kde bys rád zůstal?"
>
>
> "Víš, svatý Petře, nebylo mi u vás zle. Ještě nikdy jsem nestrávil
> takové dva příjemné dny jako tyto poslední. Ale víš, tam dole v Pekle
> mám přátele a ti na mě určitě čekají... Nezlob se, raději bych zůstal
> v Pekle." Svatý Petr přikývl a poslal personalistu výtahem zpět do Pekla.
> Dveře výtahu se otevřou a personalista nevěří vlastním očím: Místo
> zelených luk rozoraná olejová zemina, odpadků po kolena a jeho přátelé
> odění do hadrů a zubožení na kost tyto odpadky sbírají a třídí. Ani se
> na něj nepodívají, oči upírají jen na svou smutnou a zapáchající práci.
> Najednou k němu přistoupí Ďábel a vezme ho kolem ramen. "Poslyš,
> Ďáble, já to nechápu... Včera to tu bylo samá zeleň, radost,
> spokojenost a pohoda, a dnes je to jedno obrovské smetiště , kde nemá
> nikdo na nikoho ani čas, ani náladu!"
>
> Ďábel se pousměje: "To víš, včera jsme s tebou dělali personální
> nábor.
>
> Dnes už jsi součástí týmu..."
07.10.2005, 10:22 | CHUROS
